Historie

Základní údaje, Zakarpatí

Rozloha: 12,8 tisíc kilometrů čtverečních
Správní mÄ›sto: Užhorod (okolo 200 tisíc obyvatel)
Obyvatelstvo: 1 280 000 ( 77.6 ukrajinců mezi nÄ› jsou započítáni i Rusíni)
Měna : hřivna
ÄŒasové pásmo: kyjevský čas, o 1 hodinu pÅ™ed stÅ™edoevropským
Náboženství: PÅ™evážná část obyvatel má právoslavnou víru, nemalý počet vyznává Å™eckokatolickou víru, která byla od roku 1946 do roku 1989 postavena mimo zákon.
NadmoÅ™ská výška: minimální 98 m.n.m.- ÄŒop, maximální 2061 m. n. m. - Hoverla
Hraniční pÅ™echody s SR: Vyšné Nemecké - Užhorod, ÄŒierna pri ÄŒope - ÄŒop

První skromné doklady o osídlení pocházejí z doby kamenné, následuje osídlení Skytské, Keltské a geto-dácké. V osmém století n.l. začíná slovanské osídlení. V 10. století mají slované pod kontrolou vÄ›tšinu území Podkarpatské Rusi. Z Užhorodského hradu jim vládl kníže Laborec. Koncem 10. století začínají zdejší území obsazovat MaďaÅ™i. Hornatý terén byl účinnou obranou pÅ™ed nájezdníky z východu. Ve 14. století začíná v jižní části vlna kolonizace (nÄ›mci, rumuni).

V horských oblastech se začínají usazovat Rusínové, kteÅ™í plní i funkci hraničářů. Nelidský útlak ze strany Uherska dolehl i na Rusíny. Dochází k Å™adÄ› povstání. VykoÅ™isÅ¥ování, ponižování, následky tureckých válek, maďarizace vedly k hospodáÅ™skému krachu.

V 19. století se uherská vláda pokusila o zavedení základních hospodáÅ™ských reforem, ale situaci to podstatnÄ› nezlepšilo. Bída, hlad zvedly obrovskou vlnu emigrace Rusínů, hlavnÄ› do USA. Koncem první svÄ›tové války jich žilo v USA na 400.000, tedy téměř jako doma. Tito emigranti se výraznÄ› zasadili o začlenÄ›ní Podkarpatské Rusi do vznikajícího ÄŒeskoslovenska, stejné rozhodnutí pÅ™ijala 8. 5. 1919 i Rusínská národní rada v UžhorodÄ›. FormálnÄ› došlo ke spojení Saint-Germainskou smlouvou 10. záÅ™í 1919 a trvalo do roku 1939. Toto dvacetileté soužití pÅ™edstavovalo pÅ™es všechny problémy nejsvÄ›tlejší úsek historie Podkarpatské Rusi.

Po mnichovském diktátu získala Podkarpatská rus slibovanou autonomii, ale už v listopadu 1938 bylo nuceno okleštÄ›né ÄŒeskoslovensko postoupit její jižní část Maďarsku. Po odtržení Slovenska a obsazení české zemÄ› NÄ›meckem vznikla v bÅ™eznu 1939 tzv. Karpatská Ukrajina, ale byla za nÄ›kolik dnů obsazena Maďary, tato okupace trvala až do roku 1944.

Na podzim roku 1944 byla Podkarpatská Rus osvobozena (a obsazena) Rudou armádou. Na osvobozeném území začala ihned fungovat česká administrativa, její činnost sovÄ›tské úÅ™ady všemožnÄ› stěžovaly. Stupňující se nátlak Stalinovy vlády a československých komunistů vedly k tomu, že 29. června 1945 podepsala československá vláda v rozporu s tehdy platnou ústavou dohodu o pÅ™ipojení území Podkarpatské Rusi a části východního Slovenska k SSSR.

Po rozpadu SSSR v roce 1991 se bývalá Podkarpatská Rus stala Zakarpatskou oblastí novÄ› vzniklé Ukrajiny. V prosinci 1991 probÄ›hlo v Zakarpatské oblasti referendum, v nÄ›mž se 78 procent voličů vyslovilo pro autonomii oblasti. Tento požadavek nebyl zakotven ani v nové ústavÄ› z roku 1996. Podkarpatská Rus je dnes součástí Ukrajinské republiky pod názvem Zakarpatská oblast.

Podkarpatská Rus jest v mnohých ohledech nespornÄ› nejzajímavÄ›jší zemí naší republiky. Nenalézáme zde sice vysokou kulturu, vyspÄ›lý průmysl, továrny, upravenou krajinu jako na západÄ›, pÅ™es to však poskytuje tato zemÄ› svojí svérázností mnoho zajímavého pro toho, kdo hledá pÅ™írodu v její původní lidskou rukou nedotknuté kráse.

V tomto ohledu má Podkarpatská Rus pÅ™ed ostatními zemÄ›mi velkou pÅ™ednost. Její staleté pralesy, pokryté hory a poloniny s krystalovými horskými potoky, vodopády a bystÅ™iny, poskytují pro milovníky pÅ™írody nezapomenutelné požitky. Pro učence, geology, etnografy, pÅ™írodozpytce poskytuje tato neprobádaná zemÄ› široké pole pro vÄ›deckou činnost. V jejích pralesích žijí ve velkém množství různá zvíÅ™ata, která na západÄ› možno vidÄ›ti jen v oborách a zoologických zahradách. Na úpatí Karpat, kde tyto se stýkají s velkou pÅ™ídunajskou rovinou, táhnou se kvetoucí vinohrady a ovocné sady. Bohaté solné doly v AknÄ› SlatinÄ› a salaše na poloninách zasluhují zvláštní pozornosti návštÄ›vníka Podkarpatské Rusi.

Po celé Podkarpatské Rusi se vyskytují rozmanité minerální a léčivé prameny. Neprobádané nitro zemÄ› Podkarpatské Rusi uchovává v sobÄ› velké pÅ™írodní bohatství a její pÅ™írodní síly nejsou doposud využity. V tomto ohledu zasluhuje zvláštní pozornosti národohospodářů. Jest zájmem nejen Podkarpatské rusi, ale i celé republiky, aby československé obecenstvo vÄ›novalo této zemi více pozornosti jako doposud. KONSTANTIN HRABÁR, 1932, starosta Užhorodu

NÄ›co málo ke geografii
Celým územím Podkarpatské Rusi procházejí Východní Karpaty. Pro toto pohoÅ™í je typická pásová stavba s východo-západní orientací. TÅ™i sníženinová pásma se stÅ™ídají se dvÄ›ma pásy horskými. Pro pásma sníženin je charakteristické malé zalesnÄ›ní a husté seskupení obcí a osad. Hory jsou pokryty z vÄ›tší části lesy, které jsou v horních hÅ™ebenových partiích vystÅ™ídány travnatými poloninami. Horská pásma Východních Karpat vznikala v jedné periodÄ› vrásnÄ›ní a jejich horniny mají pomÄ›rnÄ› jednotvárný petrografický ráz.

Flyšové pásmo, které dostalo pojmenování Poloninské a Lesnaté Karpaty, je tvoÅ™eno pÅ™evážnÄ› pískovci a bÅ™idlicemi. Sopečné pásmo ve stÅ™edu zemÄ› netvoÅ™í souvislý hÅ™bet, ale je složeno z nÄ›kolika samostatných skupin, které jsou seskupeny hustÄ› za sebou. Horská pásma oddÄ›lují od sebe nížiny, ve kterých žije pÅ™evážná část obyvatelstva (Potiskká nížina, souvislá vnitÅ™ní sníženina a nesouvislá severní sníženina, kterou tvoÅ™í Vrchovina a Jasiňská kotlina). VÄ›tšina Zakarpatí je odvodňována Å™ekou Tisou a jejími pÅ™ítoky.

Powered by Website Baker